Havel zemřel. Škoda že se toho nedožil.

Ještě to není ani měsíc, co zemřel náš prezident Václav Havel. Velký člověk a dramatik, který mj. dokázal absurdnosti kolem sebe pojmenovat a skvěle dramaticky zpracovat. Myslím, že kdyby mohl to vše kolem své smrti sledovat, asi by se v nějakém rozhovoru zmínil, že jde o nejlepší inspiraci svého života.

Sám by asi byl už zaskočen tím, jak si člověk může zvýšit popularitu jen tím, že zkrátka umře. Lidé, politici, kteří mu dříve nemohli přijít na jméno, najednou se slzou v oku vzpomínají na společně prožité chvíle.
Nebo pojmenování Ruzyňského letiště jeho jménem. Krátce po jeho smrti začne kolovat petice za takové pojmenování. Ihned se ale objeví petice proti pojmenování. Obě začnou lítat internetem, maily, div že se s nimi nezačneme dělit po vzoru "Volíš Losnu nebo Mažňáka ?" Do sporu se ještě vloží pražští radní, kteří ale samozřejmě nemohou rozhodnout, neboť jim letiště nepatří. A tak snad alespoň doporučí nebo odsoudí... V čem by ale rozhodnout mohli je pojmenování nějaké ulice či náměstí. Ale ouha - s úmrtím nepočítali a tak žádné významné nepojmenované místo na skladě zrovna není. Snad za rok. Ještě by možná mohli přejmenovat již nějaké pojmenované, ale to by se zase roztrhl pytel s peticemi pro-proti, navíc jak by k tomu přišli lidé a firmy, kteří by si museli měnit občanky a jiné doklady. Těm by to úmrtí byl čert dlužnej...

Sněmovna, která se často neshodne ani na bodech jednání natož na zákonech, bleskurychle přijme zákon "Havel se zasloužil o svobodu". Tak snad v budoucnu dle něho někoho neodsoudí...

Za další z absurdit bylo hlasování na Facebooku o třídenním smutku - zvlášť když většiny hlasujících se vlastně smutek nijak nedotkl - do kasin nechodí, filmy na ČT jsou pro ně "OUT" už dávno a soukromá televize dál vysílala Homolkovi jako by se nechumelilo, pardon - neumíralo. Smutek nesmutek. Vlastně proč ne - tahle trilogie nás, český národ, asi vystihuje nejlépe.
Zkrátka myslím, že inspirace na hru "Umírání" více než dost.
Pane prezidente, doufám, že se na to všechno tam odněkud díváte. A pevně věřím, že se se svým nadhledem smějete.